
Na neuvěřitelných 5 hodin jsem se stala „fotomodelkou“. Pocity, co jsem prožívala u focení nejdou vyjádřit slovy, nýbrž pohledem na fotku. Jak říká Michal: ,,To poznáš z fotky, kdo jak se cítí na focení…“ Po každém náhledu na fotku, se mi chtělo brečet, ale uvědomovala jsem si, že ten krásný obličej, co mi milá Jana nasadila, je drahý a nemůžu ho jen tak probrečet.
Ty fotografie byly neskutečné! Vždy jsem po Michalovi chtěla vidět originál, neboť jsem si neuvědomovala, že to co vážně vidím, JE ORIGINÁL. Michal dokázal najít takové ty moje krásné křivky, za což jsem mu mimo jiné strašně vděčná. Dokázal na fotce zdůraznit tu část těla, se kterou si nevěřím a vždy ji schovávám, udělal z ní přednost. Super!
Co si odnáším z focení? Krom neskutečně krásných a šikovných fotografií, taky lepší pocit ze samy sebe. Jak říkám, Michal mi dokázal zvednout sebevědomí, za to mu strašně moc děkuji. A hlavně jsem si život prodloužila asi o takových 100 let, neboť ten smích, co vycházel z ateliéru byl slyšet snad až na ulic. Fotoaparát+hudba+smích=nejlepší fotograf. Děkuji za neuvěřitelně krásné fotky, ale za co hlavně děkuji Míši a Janičce, je atmosféra v atelieru. Ráda se vrátím.