Místo krásných děvčat nafotil do kalendáře svoji zahradu

v rubrice Příběhy

Kalendář Pavláskovic zahrada
Fotograf Michal Pavlásek

Michal Pavlásek: Jsem akční typ! Mám rád, když to žije

Jeho jméno dobře znají mladá děvčata, která doslova vykvetla před jeho objektivem, dlouhá řada manželů, jejichž nejkrásnější den v životě zaznamenal do fotografií, ale i příznivci fauny, flóry, kulturních akcí a všeho krásného, na co chceme vzpomínat při pohledu na fotografie Michala Pavláska.

Ač za normálního stavu fotoaparát z ruky nepustí, jeho poslední měsíc byl také netradiční...

• Zasáhla pandemie do tvého profesního života víc, než jsi čekal?

Ano. Focení je sociální, je to o komunikaci mezi lidmi. Kvůli pandemii jsou lidé od sebe odtrženi, takže focení prakticky není možné.

• Využil jsi uplynulé dny k vyřízení restů, nebo jsi objevil na nouzovém stavu něco pozitivního?

Jednoznačně. Naučil jsem se spoustu nových věcí. Uvedl jsem do chodu několik nových funkcí našeho webu. Online jsem se setkal s jednou z mých prvních modelek, Šárkou. Ta se vdala do Itálie a s manželem oba dělali top modeling. Slovo dalo slovo a společně přineseme zajímavé možnosti pro (ne)modelky z České republiky.

• Ani děvčata, ani svatby, ani koncerty. Co nejčastěji za poslední měsíc ulpívalo před tvým objektivem?

Foták teď má oddych. Ale jak tak všechno kvete, vzal jsem foťák k nám na dvorek a nafotil několik sad makro záběrů naší květeny. No a na základě ohlasu na Facebooku jsem z nich udělal kalendář Pavláskovic zahrada. Má 13 stran, je věčný - má univerzální kalendárium a je ve velikosti A3. Mám z něho radost a věřím, že bude dělat radost i těm, kdo si jej pořídí.

• Nestalo se ti, že ti při focení překážela rouška ve výhledu?

Potažmo ano. Když jsem fotil ve studiu s rouškou - zákaznice je těhotná, a tak s termínem jsme nemohli čekat, tak můj dech mi zamlžil hledáček, těhulku jsem chvíli viděl jak přes mléčné sklo.

• Co ti v době koronavirové nejvíce chybí?

Nejvíc mi chybí lidé. Setkávání, sdílení nových zážitků, focení a seznamování se. Nedá se skočit na pivko nebo na večeři. Jasně, všichni jsou online, ale to je takové... sterilní.

• V čem je tato koronapauza jiná?

Venku všechno kvete, voní, bývají už nádherné slunečné dny a my čučíme doma, případně venku s hadérkama přes obličej. Velká většina snoubenců přesouvá svůj termín svatby na později, takže nynější vynucený klid brzo vystřídá pěkná mela, kdy se bude bojovat o volné termíny. Ale upřímně, už se na to těším. Jsem akční typ, mám rád, když to žije.

• Máš za sebou první "rouškovou svatbu". Jaký jsi měl pocit?

Takový divný. Na tu roušku se zvyknout dá, ale... Kdo u mne byl na focení nebo "moji" svatebčané ti potvrdí, že focení mám rád živelné, uvolněné a zábavné. Patří k němu dobrá nálada a úsměvy. Jenže v roušce ty úsměvy zůstávají skryté, výrazy všech jsou poněkud bubákovité.

• Byla svatba ještě v něčem "netradiční"?

Dlouho nepamatuji, že by u obřadu bylo pouhých deset lidí, včetně oddávajících a fotografa. Navíc celá svatba probíhala v dobových kostýmech. Bylo to jako v Noci na Karlštejně. Ale mám tato vybočení ze zaběhaných stereotypů moc rád a užívám si je. Do svatebního archivu si k fotkám na loďkách, v balonu, westernovém stylu a dalším originalitám přidám určitě tuto rouško-kostýmo-svatbu.

• Fotíval jsi už dříve "komorní" svatby?

Velmi zřídka ano. Moje nejmenší svatba čítala ženicha a nevěstu, svědky a oddávající. Ještě méně, než tomu bylo tentokrát. Odhaduju, že průměrný počet svatebčanů bývá mezi 40 až 60 lidmi.

• Deset lidí u obřadu. Vešla se do počtu i tvoje asistentka Jana? Bez ní jsi přeci jako bez ruky...

Ne, nevešla, opravdu jsem byl jako bez ruky. Byla v pohotovosti, ale nakonec jsem ji do služby nepovolal. Zvládli jsme to v úsporném režimu.

• Jak moc máš plný svatební diář na letošní květen?

V diáři mám nyní na květen pouze ve středu vyvézt popelnici. Ne, vážně, těch, kteří by chtěli uspořádat několikačlennou svatbu bez oběda, prvního tance, krájení dortu a pořádné party, ale zato s rouškami, je jako šafránu. Takže květnový diář mám zaplněný osobními úkoly a cíli, na které bych jinak měl mnohem míň času.

Je to úplně jiný a divný květen.

• Chceš mi říct, že za normálních okolností lidé už nedodržují pranostiku: Svatba v máji, štěstí v háji?

To už skoro vůbec neplatí. A jsem tomu moc rád, protože květen považuji na svatbu za nejkrásnější měsíc. Hezké také bývá září. Bývá hezky, teplo, ale ne vedro, ve svatebních lokalitách nebývá přeturistováno a přenevěstováno.

• Než opustíme svatební téma, prozradíš nám netradiční místo, kde jsi fotil svatbu?

Jednoznačně v horkovzdušném balonu. Svatba musela tehdy rychle proběhnout, aby balón nepřeletěl do jiného katastru. Sňatek by totiž byl neplatný. Ženich byl Angličan, to tomu dalo ještě další rozměr.

• A další netradiční svatby?

Netradičních svateb jsem fotil hodně. Svatba u chatky na loďkách - mimochodem s pořádnou průtrží mračen, svatba na zřícenině, svatební focení ve stylu Divokého západu, focení s kamionem, focení skotsko-české svatby s hosty v kiltech... Můj svatební archiv je fakt dost plný netradičních fotek.

• Převážně jsi znám jako fotograf krásných žen. Platí to ještě?

Platí. Půvabné slečny a dámy od nás odcházejí ještě půvabnější. Akorát teď máme všichni pauzu. Ale už spřádám plány a mám v hlavě zajímavé nápady. Nechte se překvapit a sledujte nás.

• Mnoho děvčat vypadá, že má občanské průkazy pár týdnů. Doprovází je stále při fotografování maminky jako dříve?

Ano, doprovod je samozřejmě moc důležitý. Někdy to není maminka, ale třeba teta nebo tatínek. Je moc fajn, když se všichni seznámíme a máme spolu přátelský, mnohdy kamarádský vztah.

• Jaké věkové rozmezí si stoupá před tvůj objektiv? Stárne, nebo naopak?

To je fakt různé. Nedá se to přesně vyčíslit. Mám pocit, že moje klientela mládne. Že by to bylo tím, že já stárnu?

• Vrhnul ses i na dráhu dýdžeje. Lákala tě tato dráha, nebo jsi ji vzal jako rozšíření svatební nabídky?

Joooo, to byl vždycky můj sen. Víš, v muzice jsem pasivně ležel celý život. Moje maminka mi vždycky říkala, že ohluchnu jak Smetana. Už na škole jsem si přivydělával jako dýdžej v tanečních, pouštěl jsem tehdy waltz, čaču, foxtrot, polku, valčík, ...a když taneční skončily, měli jsme volnou zábavu, a tak jsme to rozjížděli pěkně od podlahy. Bývaly to skvělé večery.

Myšlenku na dýdžejování jsem v sobě nosil pořád, jen jsem potřeboval onen pověstný kopanec. Ten mi dali hned dva lidé "od fochu". Splnil jsem si dávný sen a baví mne to. A naplňuje mne nejvíc to, že po akcích za mnou chodí lidé s tím, že to byla nejlepší party jejich života. A když se to tak povede na svatbě, výsledkem jsou opravdu nezapomenutelné zážitky.

• Jaký druh songů pouštíš? Které máš rád, nebo kdo si co přeje?

Všechno, co máme rádi. Co se týče muziky, jsem jako širokopásmový přijímač a vysílač zároveň. Mám rád hardrockery Deep Purple, Iron Maiden, Queen, staré české písničky Waldemara Matušky, Karla Gotta, retro disco Boney M, Bad Boys Blue, Alphaville, devadesátky Faithless, Ace Of Base, Gipsy Kings, z novějších české Wohnout, Xindla X, Marka Ztraceného, a nejnovější DJ Tiesto, Armin Van Buuren. Mám rád latinu, italské, francouzské písničky. Moje akce musí být vždycky takové, že lidé nechtějí přestávky a nechtějí skončit. Jak mi po akci řekl jeden kamarád: "Já jsem byl rozpálený jak atomový reaktor, bylo to úžasné!"

• A otázka nakonec. Co si přejí tvoji klienti, už víme, ale co si vlastně přeješ ty?

Aby se co nejrychleji vše vrátilo do normálu a mohly se všechny akce zase rozjet bez omezení. A přeju si, aby k nám lidé nadále nacházeli cestu jak na focení na www.michalpavlasek.cz, tak na hraní na www.djmiki.cz. Lidi, máme vás rádi a těšíme se na vás!

S Michalem Pavláskem si povídala Iva Pašková

SDÍLET TENTO PŘÍSPĚVEK:

>